Co mají společného kostkový cukr, polarograf, bleskosvod, kontaktní čočky, oblouková lampa, ruchadlo? Vše patří mezi vynálezy, na které může být naše malá země pyšná. Do zlatého fondu českých vynálezů můžeme zajisté přiřadit nohejbal. Tak jako svět zná jména vynálezců Jakuba Kryštofa Rada, Jaroslava Heyrovského, Prokopa Diviše, Otty Wichterleho, Františka Křižíka, Václava a Františka Veverkových, nemělo by se zapomenout ani na jména průkopníků nohejbalu. Hovoří-li se občas v médiích o národním sportu, nepochybně je jím právě nohejbal.
Čím si vlastně nohejbal získal srdce těch, kteří jej hráli či stále hrají? Možná nenáročností, vždyť jej kopou sedmiletí caparti stejně dobře jako sedmdesátiletí veteráni, a to bez rozdílu pohlaví. Možná ekonomickou nenáročností, vždyť hráčům stačí pouze sportovní obuv a jde se na věc. Možná charakterem, jenž umožňuje do hry začlenit odlišné fyzické typy hráčů na různé herní posty. Možná tradicí, kterou se mnoho nových nebo ze zahraničí importovaných sportů, pochlubit nemůže. A možná také tím, co nohejbal zrodilo. Přátelstvím, kamarádstvím, chutí se dobře a zdravě bavit.
Kromě kovaných nohejbalistů se tomuto sportu věnovalo a věnuje mnoho slavných sportovců a jiných celebrit českého sportovního a společenského života. Za všechny jmenujme např. fotbalové kumštýře - Antonína Panenku, Ladislava Vízka, Jana Bergera, Vladimíra Šmicera, Pavla Kuku, Dušana Herdu, Ivana Haška, Michala Bílka, Horsta Siegla, Jiřího Novotného, Andreje Kvašňáka nebo Karola Dobiáše.
